Připravíme si skleněnou lahev s víčkem, do které se nám vejde celé kilo cukru.
Vezmeme vanilkový lusk, podélně jej na prkýnku rozřízneme a tupou hranou nože vyškrábneme vnitřní dužinu se semínky.
Do větší mísy vysypeme cukr podle vlastního přesvědčení bílý nebo třtinový, přidáme dužinu vanilky a řádně promícháme. Toto jde udělat i v lahvi, ale jeden se docela nadře. Takto připravený cukr nasypeme do skleněné lahve. Zbytek lusku vmáčkneme do cukru a uzavřeme sklenici.
Takto necháme pracovat 2 týdny. V průběhu můžeme chodit přivonět, abychom věděli, jak se vůně postupně mění. A já vanilkový cukr vždycky ještě jemně promíchala.
Po dvou týdnech vytáhneme vanilkový lusk. Bude celý zcukernatělý. Pokud vám z něj v cukru zůstanou drobné kousky, nic se neděje. Klidně je tam necháme, jen je rozmělníme mezi prsty. A pak už se jen kocháme dílem, které je dokonalé, přitom nás téměř nic nestálo.
Pravý vanilkový cukr Bourbon můžeme používat tak, jak jsme zvyklí. Zrníčka vanilky, které v cukru stále jsou, neustále pracují a dotváří jeho vůni, přitom nejsou nijak viditelná (ani ve světlých krémech). Můžeme ho přidávat do těst a krému, pocukrovat jím koláče, ale také jím můžeme osladit čaj nebo kakao.