Historie grilování?
Možná, že před dávnými lety, když naši předci poznali oheň a omylem jim do něj spadla mamutí kýta, snažili se ji vytáhnout holýma rukama. Samozřejmě se popálili - od ohně i od horkého masa! S bolestí praštili masem na nejbližší kámen. Kámen ohraničoval ohniště, aby předkům nevyhořela jeskyně. Lovci snědli syrového mamuta a na ženy a děti zbylo maso na kameni. Leželo tam dlouho, mělo neobvyklou barvu a vůni, ale hlad je nejlepší kuchař a také tento kus masa nakonec snědli. Tak hlad vynalezl první grilované maso a kámen byl prvním roštem. A tak bychom si mohli přestavit vznik grilování.
Je pravda, že jedním z nejstarších způsobů přípravy pokrmů je právě pečení na roštu. Rošt s vývojem lidstva nahradil kámen u ohniště. Přesto, když rybaříme nebo jinak trávíme svůj čas na březích řeky či rybníka, a gril nemáme pro ruce, ke kameni se rádi vracíme. Maso jen navíc zabalíme do alobalu pro snadnější a čistší přípravu. Posezení pod širým nebem s vůní čerstvě pečeného masa, s vůní ohně a barvou rozžhavených uhlíků je v letním období pro nás a partu našich přátel vždy příjemné.
V dnešní době je na trhu široký výběr různých grilů, od honosných zahradních až po přenosné skládací. Můžeme si je vybrat i podle paliva. Jsou grily na dřevěné uhlí, plyn i elektrické nebo lávové grily. Ale plyn ani elektrika nevoní. Není proto nad gril na dřevěné uhlí.
Venkovní grily mají většinou vedle roštu nástavce na rožeň nebo na zavěšení kotlíku. Tím se rozšiřují možnosti jejich využití. Na roštu pečeme menší kusy masa, které potřebují k přípravě kratší dobu. Grilovat můžeme dělenou drůbež, ryby, sýry, zeleninu i ovoce. Na roštu maso musíme otáčet a zásadně do masa nepícháme - ztrácí tak zbytečně svou šťávu a vysouší se.
Na rožni pak můžeme připravovat větší kusy masa až po celé sele či berana. A v zavěšeném kotlíku uvaříme třeba guláš nebo bylinkový čaj.
Proč grilovat?
U každého grilování si jistě s ostatními dobře popovídáme a užijeme si legrace, ale grilování znamená také šetrnou přípravu a zachování biologicky cenných látek, nepřepalování tuků. Použité množství tuků je minimální, pokud použijeme alobal (tuk slouží jen k jeho vymazání), lze grilovat také bez tuku.
Co budeme potřebovat?
Máme gril, ale abychom nemuseli stále odbíhat, nachystáme si k ruce ostré nože, prkénko na maso, lopatku nebo kleště na obracení, talířek, jehly či špejle, olej a konvičku s vodou (pokud by moc hořelo), štětec na potírání. Dále chňapku na případné sundání roštu, utěrku a ručník nebo hadr a vědro s vodou (na ruce nebo kdyby hořelo nejvíce).
Jak a čím zatopit?
Nejčastěji používáme kupované dřevěné uhlí nebo dřevěné brikety. Nejšetrnější způsob zapálení je pomocí hraničky suchých třísek, kterou podpálíme krbovou zápalkou, případně pomocí tenké třísky. Na hořící dřevo opatrně navrstvíme menší kousky dřevěného uhlí. Žhavé uhlíky rozvrstvíme pod celou plochu roštu. Nedejte se při podpalování svést radami na použití pevných podpalovačů, benzinu, petroleje apod., obsahují zdraví škodlivé látky. Pokud je nenecháme s první vrstvou dostatečně odhořet, přecházejí do potravin! A často bouchají. Je-li rošt dostatečně rozpálen a dřevěné uhlí nehoří plamenem a jen žhne, můžeme na rošt pokládat maso.
Jestliže nemáme k dispozici dřevěné uhlí nebo je-li rožněný kus velkých rozměrů, pomůžeme si tzv. metodou dvou ohňů. Mimo rožeň rozděláme oheň, na který přidáváme pokud možno tvrdé dřevo (dub, buk - na sele či jehně je tvrdé dřevo nutné). Necháme odhořet a lopatou přenášíme za dodržení bezpečnosti žhavé uhlíky pod rožeň. Ani nyní nesmí uhlíky hořet plamenem. Hlídáme je vodou v konvičce. Dáváme při tomto postupu zejména pozor na děti!
Náhradním zdrojem žhavých uhlíků mohou být i suché šišky. Zacházíme s nimi jako s dřevěným uhlím.
Na rozdýchání uhlíků použijeme ventilátorek nebo dmychadlo, které lze pořídit v obchodech. Pokud je používáme, nesmí být na roštu maso. Případné plameny by nám ho mohly znehodnotit.
Příště si připomeneme některé praktické rady ke grilování. Jak rozpalujete uhlí vy?
Foto:
Profimedia.cz