Jehněčí, skopové a kůzlečí maso není v našich obchodech k dostání. Když však na nějaký ten "kousek" natrefíme, mnohdy ani nevíme, jak s masem zacházet, jak jej připravit. Níže dočtete vše, co měli o skladování a kuchyňské úpravě určitě vědět.
Skopové maso je maso ze skopového bravu - z beranů, skopců a ovcí. Jehněčí maso je maso z mladých zvířat - jehňat, stejně tak jako kůzlečí maso je maso z kůzlat. Skopové maso je světlé, jasně červené. Svalová vlákna jsou jemná a krátká. Maso má zvláštní typickou vůni. Maso mladších zvířat (asi do dvou let) pokrývá podkožní tuk po celém povrchu kusu. Na řezu bývá částečně protučnělé. Maso starších zvířat pokrývá podkožní tuk především tenkou vrstvou na hřbetě a málo na bedrech a žebrech. Tuk skopového masa je bílý, pevný a drobivý. Tuk většinou před tepelnou úpravou odstraňujeme. Jakost masa závisí jak na druhu, tak na stáří a pohlaví zvířete. Čerstvé maso má mít suchý povrch, na řezu s odstínem červené barvy. Kůzlečí maso je šedobílé až narůžovělé. Maso ze starších zvířat je červené.
Velmi mnoho záleží na odborném skladování masa. Kdybychom upravovali maso úplně čerstvé (snadno jej poznáme podle toho, že když do něho zaboříme prst, jamka se ihned vyrovná), bylo by při vaření tuhé a nezkřehlo by ani dlouhým vařením. V obchodech většinou koupíme maso, u kterého již proběhla doba zrání a je schopno ihned kuchyňské úpravy. Nakoupené maso, nebudeme-li je ihned tepelně zpracovávat, dáme do chladničky nebo do chladné spíže. Předtím je však vybalíme a přikryjeme je. Chceme-li je uchovat delší dobu, uložíme je v mrazničce. Skopové maso v chladničce či mrazničce musí být uloženo v polyetylénovém nebo mikroténovém sáčku nebo v alobalu, aby jeho typický pach nepřešel na ostatní potraviny. Zmrazené maso před zpracováním tepelnou úpravou necháme částečně rozmrazit. Kdybychom je upravovali ve zmrazeném stavu, vyžadovalo by delší tepelnou úpravu a ztratilo by tak na chuti. Dodržíme-li tento postup, zjistíme, že maso, které bylo zmrazené, je křehké a má dobrou chuť. Když maso krájíme, nesmíme zapomenout, že jednotlivé porce by měly být stejně veliké a maso na smažení by mělo mít stejnou tloušťku. U kotlet a kousků hřbetní části na smažení je třeba naříznout okraje, aby se maso nekroutilo. Kostičky na dušení mají být stejně velké, aby se stejnoměrně dusily. Maso naklepáváme, aby se snáze smažilo, a bylo dříve měkčí. Naklepáváme je na vlhkém prkénku, aby dřevo nenasávalo část šťávy z masa. Mladé maso jehněčí a kůzlečí klepeme jen lehce, nejlépe hřbetem ruky, skopové ze starších kusů klepeme důkladněji.
Při protýkání masa krájíme slaninu na menší proužky a protahujeme je masem ve směru masových vláken. Otvory do masa děláme ostrým "špikovacím“ nožem. Maso solíme až po naklepání nebo po špikování. Mletý pepř a zázvor do masa vtíráme, ostatní druhy koření dáváme pod maso.
Aby maso snáze měklo, nakládá se před úpravou do mořidel(marinád). Je to obvykle roztok vody s octem, někdy se používá kysaného mléka. Kyseliny obsažené v octě nebo mléku pomáhají uvolnit svalová vlákna. Do mořidla obyčejně dáváme přísady jako cibuli, koření či zeleninu. Délka doby naložení masa je různá, obvykle stačí několik hodin. Protože se maso do mořidel vyluhuje, používáme nálev, ve kterém bylo naloženo, k přípravě omáčky. Maso obyčejně ukládáme do chladničky v kameninové nádobě.
Při mletí masa dbáme, aby maso neobsahovalo úlomky kostí a šlach. Krájíme je na menší kousky, abychom nemleli dlouhá vlákna. Maso meleme těsně před zpracováním, neboť mleté maso, a u skopového to platí zvlášť, snadno podléhá zkáze.
Při vaření masa budeme posuzovat, zda je dát do studené vody, či do vody vroucí. Dáváme-li je do studené vody, chuťové a aromatické látky se vyluhují, polévka tak bývá nejchutnější. Před vařením odstraníme z masa blány, které zabraňují vyluhování těchto látek. Chceme-li maso mít šťavnaté, vkládáme je do vroucí vody. Bílkoviny na povrchu masa se okamžitě srazí a zabraňují přechodu minerálních solí i bílkovin do vody. K masu dáváme vařit i kořenovou zeleninu, která dodá vývaru nejen výbornou chuť i vůni, ale i cenné živiny. Maso vaříme jen nezbytnou dobu, aby bylo měkké, nemá se vařit zbytečně dlouho a necháváme je pak dlouho na teple. U skopového je to zvlášť nutné. Sůl se do polévky dává až v druhé polovině přípravy. Maso vkládáme do neosolené vody!
Při dušení maso nejdříve rychle opečeme na tuku a potom podléváme malým množstvím vody. Teplo masu nepřivádí voda, ale především páry. Maso dusíme nejlépe v tlustostěnných nádobách, které zakryjeme dobře přiléhající pokličkou. Podléváme jen málo, aby se dusilo, a ne vařilo. Maso před dušením očistíme a zbavíme zbytečného tuku. U staršího masa (poznáme je podle tmavší barvy), doporučujeme ještě trochu naklepat. Maso můžeme pro lepší chuť protknout slaninou. Maso vždy podléváme horkou vodou nebo vývarem. Nesmíme ovšem zapomenout, že vývar je již slaný. Když je maso téměř měkké, vyjmeme je, necháme šťávu vysmahnout a zaprášíme moukou, kterou necháme lehce osmahnout. Pak přiléváme vlažnou tekutinu a dobře rozšleháme. Pokud šťávu zahušťujeme jíškou, připravujeme jíšku v poměru jedno váhové množství tuku k jednomu váhovému množství mouky. Když zahustíme šťávu moukou nebo přidáme jíšku, musíme ji nechat dobře provařit, aby získala potřebnou hustotu a hladkost. Po provaření omáčku procedíme, pak ji dochutíme solí, kořením, octem či sladidlem. Po procezení přidáme do omáček také vložky (okurky, zeleninu, houby). Pak vložíme maso a necháme ještě prohřát.
K pečení se nejlépe hodí jehněčí, kůzlečí či mladé skopové. Pod maso můžeme dávat i menší kosti. šťávu po dokončení přípravy musíme procedit. Maso vkládáme do dobře vyhřáté trouby a nikdy je nepropichujeme, aby šťáva neunikala. Maso občas poléváme vypečenou šťávou a podléváme horkou vodou nebo vývarem. Maso na smažení nejdříve zbavíme tuku a nakrájíme přes vlákna. Na smažení používáme ztužený tuk, nejlépe vepřové sádlo. Jedna velmi důležitá poznámka. Tato masa při tepelném zpracování ztrácejí asi 30 % své původní váhy. Při jejich zpracování je třeba dodržovat přísně hygienu, skladovat je v chladnu a dodržovat správné postupy při jejich přípravě a zpracování. Jen tak si na nich pochutnáte.
Zveřejněno s laskavým svolením firmy Platen - www.ovce.net
Foto: Profimedia.cz
Jehněčí frikasé na smetaně s brusinkami
(doba přípravy null min)
(doba přípravy 160 min)
(doba přípravy 160 min)
Kůzlečí roláda s velikonoční nádivkou
(doba přípravy 120 min)
To nejlepší z velikonoční kuchyně
První jarní sluníčko nám už za pár dní přinese jedny z nejdůležitějších svátků - Velikonoce. Velikonoční kuchyně je velmi pestrá a bohatá, každé jídlo na stole má svůj význam. Na velikonoční tabuli by rozhodně neměl chybět nadýchaný mazanec, kynuté jidáše, beránek, ale i dozlatova propečené jehněčí. Přinášíme vám spoustu do detailu doladěných tipů a velikonočních receptů.
Autor:Vilienka
Centrum.cz|Atlas.cz Economia 1999 - 2025. Všechna práva vyhrazena