Tak trochu jiná úprava potravin

11017×

Máme pro vás téma, které sice nepatří k nejzábavnějším, ale k nejožehavějším rozhodně ano - geneticky upravené potraviny. Dozvíte se, jak takové potraviny vznikají, jak a kde na ně narazíte nebo také kdo patří k jejich zastáncům a kdo k odpůrcům.

GMO produkty (GMO = geneticky modifikované organismy) vznikají genovou manipulací v rostlinném či živočišném organismu, tj. přenesením určitého genu, pro který je charakteristická určitá vlastnost, z jednoho organismu na druhý. V přírodě lze přenášet geny pouze mezi velmi příbuznými organismy. Avšak genové inženýrství již vyvinulo metody, jak přenášet geny i mezi geneticky zcela rozdílnými jedinci. Například byla vyšlechtěna odrůda rajčete odolná proti mrazu tím způsobem, že na rajče byl přenesen gen z jednoho druhu arktické ryby, či rýže, která vyrábí vitamín B. Vznik geneticky modifikovaného organismu připomíná rozstříhání a slepení filmového pásu. Představte si několik stovek roliček rozprostřených na louku - to je DNA, tedy kyselina deoxyribonukleová, nositelka genetické informace. Biotechnolog vezme jedno z těch desítky tisíc políček a rozstřihne jej. Do prázdné mezery poté vloží gen/políčko filmu z jiného organismu, o němž ví, že rostlině přinese určitou vlastnost, například odolnost vůči hmyzím škůdcům, virovým nebo plísňovým chorobám. V řadě obyčejných lidí i odborníků vzbuzují genové manipulace obavy z možného zneužití či nevratného zásahu do genofondu potravin. Nabídka GMO a potravin, které je obsahují, podléhá přísným pravidlům, spočívajícím v přesném a viditelném označování takto upravených výrobků a v jejich odděleném prodeji. Geneticky modifikované výrobky se v 90. letech plně prosadily ve Spojených státech, v mnoha afrických zemích a Asii. V Evropě vůči nim však dosud existuje nedůvěra. Ta vyvrcholila zastavením udělování povolení pro jejich pěstování a omezení prodeje. Řada zemí pod nátlakem spotřebitelů začala zboží z geneticky modifikovaných organismů označovat výraznými barevnými nálepkami.

Evropská unie letos povolila pěstování geneticky upravené kukuřice na celém jejím území.Jedná se o určitý průlom v dosavadním přístupu k takto upraveným plodinám, které jsou běžnou věcí zejména ve Spojených státech, kde s tímto ožehavým tématem naopak nemají žádné problémy. V platnost letos vstoupila v EU také přísná pravidla značení, obsažená ve dvou směrnicích EK z roku 2003, v Česku tato pravidla platí od 1. května 2004. Český zákazník těšící se na kvalitnější zeleninu, zakousnutí do tvrdšího rajčete nebo trvanlivější salát si bude muset v případě GMO potravin počkat. Zprvu se k nám totiž dostanou výrobky, v nichž budou geneticky pozměněné plodiny především jako příměsi. Málokdo ví, že geneticky modifikované potraviny se objevovaly na českém trhu už nějaký čas před vstupem do EU. Například téměř 40% sójových výrobků na našem trhu patří do skupiny GMO. Bohužel Evropská komise zatím nestanovila u povinných popisků na potravinách velikost, barvu ani typ písma. Případné hledání informací v češtině proto může být v mnohajazyčném toku textu dost náročné. Ten, kdo jakékoli zásahy do DNA odmítá, bude muset vzít v supermarketech do ruky desítky produktů a hledat na nich příslušné složení. Teprve pak je bude moci s klidem v duši vložit do vozíku.Upravená sója, kukuřice a obiloviny jsou totiž často přítomny nejen ve snídaňových lupíncích, v konzervě zeleniny, ale i v majonézách, cukrovinkách a nejrůznějších polotovarech. Je proto logické, že v obchodech potřebné informace zákazník většinou nenajde. Nejednotný postoj k prodeji geneticky upravených produktů zaujaly i největší potravinové řetězce i výrobci podnikající v Česku. Ahold (sítě Albert a Hypernova), Tesco a Carrefour je nabízet chtějí, Julius Meinl, Delvita či Unilever to podle zpráv Greenpeace odmítly. Zatímco evropská veřejnost a ekologičtí aktivisté jsou k těmto potravinám stále nedůvěřivý, většina odborníků tyto obavy vyvrací.Patříte-li k příznivcům přirozených potravin budou váš zajímat aktivity a informace organizací jako je Greenpeace (www.greenpeace.cz), v opačném případě doporučujeme informace organizací, ve kterých působí odborníci na tuto problematiku, např. sdružení Biotrin (www.biotrin.cz).

Autor:Vilienka