Pořád je to pěkná bída. Na první pohled nádherné magazíny plné super fotografií a originálních receptů. Na druhý pohled však nic jiného než další papír pro tisk reklamy vydaný s co nejmenšími náklady (převzaté články, překlady, PR). Pojďme se podívat na jednotlivé časopisy blíže.
Procento reklamy
Úvodem se podíváme, jak jsou časopisy zamořené reklamou a PR. Jak tyhle čísla počítám? Odhadem. Spočtu počet všech stran (včetně titulky a poslední) a potom sečtu plochu reklamy (celostrana=1, půlstrana=0,5 a menší přibližně přesně).
Přepočítá-li se to na procenta et voilá:
- Chef Gurmán - 16,3% (15 z 92) minulé číslo 9,8%
- Apetit - 28,7%! (31 z 108) minulé číslo 19,8%
- La Cucina Italiana - 17,7% (22 z 124) minulé číslo 11,5%
Jak vidíte, všem časopisům od minulého čísla celkem solidně narostl prodej inzerce. Podle mě Apetit už přes únosnou mez. U Apetitu jsem si dal práci a díky podrobnému uvádění zdrojů (za to jim patří dík) jsem spočítal kolik stran jsou přeložené a převzaté články z BBC GOOD FOOD. Věřte nebo ne ale je to celých 34 stran! Takže z celého čísla Apetit, které jste si koupili platíte 31 stran reklamy, 34 starých a převzatých článku odjinud a pouze 43 stran původního obsahu! Nutno dodat, že obdobně jsou na tom LCI i CHG, tam ale není možno přesně dopátrat.
Chef Gurmán (Květen 2006) 29,-Kč
Chef Gurmán se v květnovém čísle docela zlepšil. Tohle číslo na mě působí docela dobře a to nejen díky tématu čísla - italské kuchyni. V čísle už není ani stopa po uspěchaném a poloprázdném dojmu z březnového čísla Chef Gurmánu. Stále to není můj šálek kávy, ale musím uznat, že za 29,- Kč velice solidní dávka pro každého labužníka. Podle mně je znát, že redakce reaguje na povšechnou kritiku a že vykročila správným směrem. Jen tak dále!
Zaujalo mne:
- 4 stránková reklama s recepty na Zapálenou kuchařku a její recepty s chřestem
- základní knowledge o těstovinách
- to samé o kávě + recepty s kávou
- recepty s vaflemi
- článek s Éčky mírně zmatený, ale vyznění správné
Redakce přidala k některým článkům živé obličeje - rozuměj šéfkuchaře a odborníky. U některých článků se však stále nemůžu zbavit dojmu, že ten kdo recept/článek psal k dané problematice si to cucá z prstu. Zkrátka nedá se tomu věřit.
Apetit (Květen 2006) 39,-Kč
Z Květnového čísla jsem rozladěn, podle mně se jedná o zcela zbytečné číslo, které nemá cenu kupovat. Symbolizuje to obří svatební dort na obálce, na který je v čísle náročný několikadenní recept. Na výrobu dortu spotřebujete 2,7 kg másla, což potěší, když se hned v dalším "svatebním" článku dočtete, že těžké máslové dorty jsou "out".
Další skvost je dopis čtenářky, která je ve vaření podle Apetitu tak vášnivá, až si udělala zánět šlach! Jinak celkové ladění a cílení časopisu se pomalu, ale jistě stále obrací k průměrně inteligentním kuchařinkám a poslušným ženuškám, které se na každé nové číslo Apetitu nemohou dočkat. Mužům je určen primitivní recept na džus, chleba s vajíčkem a slaninou a ovocnou kaši, který mohou svým drahým polovičkám připravit výhradně jednou za rok (na Den matek) spolu se svým potomkem. Tohle číslo Apetitu je tak sladké, až jsem se málem rozplynul. V podobném infantilním duchu jsou i nákupní tipy, doporučující pochybné výrobky beze stopy kritického náhledu. Zkrátka tento měsíc se urodilo čtení pro "poslušné kravky"
Konec hanění, co mne zaujalo pozitivně:
- tip na vegetariánskou restauraci Lehká hlava
- opět Lenka Požárová a její chřest
- recenze brousítek na nože
- přehled dostupných sýrů Mozzarell na českém trhu
- článek o Éčkách, ale tohle už jsem někde viděl
La Cucina Italiana (Duben 2006) 96,- Kč
Tentokráte také zklamání, nějak mne tento časopis za 96,- Kč přestává bavit. Nevím jestli překladatelky zaspaly, ale z některých převzatých článků přímo čiší neznalost popisovaného vaření či surovin. Jinak se ale kvalitním receptů nedá nic vytknout. Po formální stránce se jedná o autentickou italskou kuchyni. Stejně tak zbožíznalecké články seznamující českého čtenáře s různými surovinami jsou k nezaplacení. Chtělo by to méně snobismu a více původní akce. I když bylo číslo inzerováno jako "velikonoční", nedozvěděl jsem se o Velikonocích v Itálii (kromě několik receptů) skoro nic! Proč nemohli přidat rozhovor s nějakým italským kuchařem a projet základní tradice, suroviny a recepty které k Velikonocům patří? Já osobně jsem se těšil. Itálie je přeci vřelá a otevřená. La Cucina Italina je stále chladná, neosobní, naleštěná a křídová.
Co stálo za to?
- Rozhovor s Lenkou Požárovou
- opět skvělé tipy na nákupy
- článek o Sardinii a jejich specialitách
- článek o víně Chianti Classico
Slabota
Číst se tyhle kulinářské plátky dají, ale v dnešní době najdete mnohem více informací všude kolem sebe - na internetu, v obchodech a v restauracích a od známých. Pokud však přijdete domů, vystresovaní ze své nekreativní práce a zatoužíte "začučet na pornograficky nastylizované žrádlo" abyste si ulevili - jsou všechny tyhle časopisy dokonalá volba pro vás. Určitý pokrok jsem zaznamenal u Chef Gurmána, ale řekl bych, že to byla jenom náhodná odchylka od průměru.
Převzato s laskavým svolením z webu Zápisník pana Cuketky -
Cuketka.cz