Svatý Silvestr
Svatý Silvestr se narodil někdy v druhé polovině 3. století našeho letopočtu v Římě. Pro svou křesťanskou víru byl za vlády císaře Diokleciána stejně jako mnozí jiní pronásledován. V roce 313 se stalo křesťanství oficiálním náboženstvím díky Milánskému ediktu Konstantina Velikého, kterého Silvestr mimo jiné osobně pokřtil a později prý i vyléčil z malomocenství, což mu zajistilo svatořečení. V roce 314 se stal z biskupa papežem. Silvestr I. zemřel 31.12. roku 335, až v 16. století se díky gregoriánskému kalendáři zavedenému v křesťanských zemích ustavilo datum příchodu nového roku a den úmrtí Silvestra se začal slavit jakožto den bilancování nad uplynulým rokem a den touhy po úspěších v roce nadcházejícím. Lidé se tak scházeli v kostelech a tichými modlitbami mu děkovali. I když dnes slavíme spíše konzumně než duchovně, i tak zůstává Svatý Silvestr ochráncem domácích zvířat, patronem dobré úrody a dobrého nového roku.
Ohňostroje
Nejen jídlem a nápoji je člověk zásoben během silvestrovských večírků. I zábavná pyrotechnika k nim patří a i všelijaké petardy a rachejtle mají svou historii. Pojí se s vynálezem výbušné trojkombinace síry, dřevěného uhlí a dusičnanu draselného, tedy střelného prachu. Přesné datování vzniku ohňostrojů je problematické, ale jisté je, že svět baví již přes 1000 let. Nejprve se ohňostrojů užívalo v Číně. Na starý kontinent se pyrotechnika a střelný prach dostává až okolo roku 1200. V Čechách se střelný prach vyráběl od roku 1432. Do sytosti si ohňostrojové zábavy užili dvořané Rudolfa II., ale třeba i Ludvíka XIV. a jiných evropských mocnářů.
Pro umocnění efektu se do rachejtlí přidávají i různé práškové kovy, díky nimž se ztemnělá obloha rozzáří hned několika barvami. Například bílé světlo zajistí hořčík, železo světlo zabarví do oranžova, měď a zinek do zelena nebo modra. Zábavná pyrotechnika však nemusí vždy znamenat zábavu, ale také určité nebezpečí, zejména u levných výrobků pochybné kvality, u kterých navíc chybí návod k použití, který nám musí být před použitím dostatečně jasný.
Silvestrovské a novoroční zvyky
Hlavně na venkově se dlouho udržovaly silvestrovské a novoroční obyčeje. Do každé chalupy chodily ženy, takzvané ometačky, které ometly plotnu, aby kamna po celý rok dobře hořela. Na Nový rok také žádná hospodyňka neprala a nevěšela prádlo, jinak by to do roku věstilo smrt někoho blízkého. I do dnešní doby se některé pranostiky udržely. Na Silvestra bychom se měli náležitě připravit, vše uklidit, zbavit se restů a první den nového roku odpočívat a být na ostatní milí, přeci jen se říká: "Jak na Nový rok, tak po celý rok!" K obědu si dopřejme vařenou čočku nebo alespoň čočkovou polévku, abychom si zajistili dobrou finanční situaci a konzumaci veškeré drůbeže nechejme až na jiné dny, jinak by nám štěstí uletělo pryč.
Do nového roku přejeme mnoho štěstí a mnoho zdraví vám, našim čtenářům. Ať se vám vyplní všechna přání a předsevzetí.