Každý člověk potřebuje k životu minerálie. Ale výživová situace naší populace není ideální. Pak přichází na řadu doplňovat chybějící minerály vitamínovými produkty.
Kalcium patří v naší výživě k neproblematičtějším látkám. Díky nízké spotřebě mléka a mléčných výrobků je vápníku v těle nedostatek. Denní potřeba vápníku pro člověka by měla být kolem 800 mg. U těhotných a kojících žen je vyšší. Hlavním zdrojem vápníku jsou mléčné výrobky s výjimkou tavených sýrů. Při nedostatku vápníku se vyskytuje osteomalacie a osteoporóza.
Vápník v tělesných tekutinách ovlivňuje nervosvalovou dráždivost. Vápník se také uplatňuje při srážení krve.
Hořčík zvaný také magnesium se vyskytuje rovněž v kostech a také v tělních tekutinách. Jeho denní potřeba je 300 až 600 mg. Hlavním zdrojem hořčíku jsou zelené rostliny, maso a vnitřnosti. Vstřebává se hlavně v tenkém střevě. Při nadbytku vápníku, fosforečnanů a při nedostatků lipidů se jeho vstřebávání snižuje. Síran hořečnatý přítomný například v projímavých minerálkách se vstřebává obtížně a působí jako laxativum. Pro dodání hořčíku je dobré jíst hodně zeleniny.
Sodík – natrium je důležitý pro udržení osmotického tlaku. Do těla se hlavně dostává ve formě jedlé soli. Optimální denní příjem byl asi 3 g ale u nás je to přísun asi kolem 8 g. Stačil by příjem přirozeného sodíku v potravinách. Ale jelikož konzumujeme víc sodíku je přísun značně vyšší. Chlorid sodný se používá i jako konzervační prostředek – solené ryby, máslo a jiné hotové produkty.
Větší příjem sodíku může u citlivých osob zvyšovat krevní tlak. Doporučují se náhradní solidla.
Draslík – kalium je důležitý pro svalovou aktivitu a funkci srdečního svalu. Denní příjem je asi 4 g. Hlavním zdrojem jsou potraviny rostlinného původu.
Chlor přijímáme výhradně ve formě chloridů. Chloridy jsou důležité pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové, která se vylučuje žaludeční sliznicí a tvoří nezbytnou součást žaludeční šťávy.
Je přítomen v těle i ve stravě. Je důležitou součástí kostí a zubů. Nezbytný je pro trávení a látkovou přeměnu. Dobrým zdrojem fosforečnanů je maso, ryby, vejce, ořechy, mléko, mléčné výrobky a luštěniny. Velká spotřeba zejména kolových nápojů zhoršuje resorpci vápníku.
Hlavním zdrojem síry jsou sirné aminokyseliny. Je podstatnou složkou v glutationu, thiaminu a koenzymu A. Denně máme přijímat asi 0,5 až 1,0 g síry.
Železo je významné jakou součást barviv hemoglobinu a myoglobinu, v nichž se zprostředkovává přenos kyslíku. Muži potřebují denně asi 10 mg železa, ženy si 15 mg. Hlavním zdrojem železa je maso a masné výrobky. Nedostatek železa ve stravě – vyskytuje se u vegetariánů a u žen na přísných redukčních dietách – může působit anemii.
Dobrým zdrojem jsou játra a některé jiné vnitřnosti, masné výrobky a luštěniny. Denní dávka je asi 5 mg.
Je součástí různých enzymů a je nutný pro správnou tvorbu kostí a pro činnost centrálního nervového systému. Denní potřeba je asi 5 mg. Dobrým zdrojem jsou pšeničné klíčky, oves, čaj a masné výrobky.
Selen se váže hlavně v aminokyselinách, v nichž může nahradit síru. Jeho podíl v potravinách značně záleží na obsahu v půdě. Selen působí součinně s vitamínem E. Denní potřeba selenu je asi 0,05 až 0,07 mg. Při vyšším příjmu působí selen toxicky.
Jod je součástí aminokyseliny tyroxinu a trijodtyroninu, což jsou hormony štítné žlázy. Při jeho přebytku nastává hyperthyreóza, při nedostatku nastává hypothyreóza. V běžné stravě je jodu nedostatek. Jeho dobrým zdrojem jsou mořští živočichové. Potřebujeme asi 0,15 až 0,2 mg jodu denně. U nás se jod doplňuje příjmem jodu jodidací jedlé kuchyňské soli. Příjem jodu je u nás velmi nízký. Jeho nedostatek nenahradí ani jodidace soli. Zatím řešení je ve fortifikaci minerálních anebo stolních vod jodem a jodidace soli používané při výrobě potravin.
Foto: Profimedia
Autor:Jovi
Centrum.cz|Atlas.cz Economia 1999 - 2025. Všechna práva vyhrazena