Historie kokosu
Přesný původ kokosových palem bohužel není znám. Vědecké autority se přou o jihovýchodní Asii a severozápad Jižní Ameriky. Nejstarší fosílie byly nalezeny na Novém Zélandu a jedná se o rostliny staré 15 milionů let. Po mořské hladině se však rozšiřovaly z ostrovu na ostrov. Jsou tak lehké, že se údajně díky mořským proudům objevily i u pobřeží Norska! Také díky námořníkům jsou nyní kokosové palmy v tropech celého světa.
Výskyt a použití kokosu
K růstu potřebují kokosové palmy teplo a dostatečnou vlhkost, proto se s nimi setkáme spíše v tropech, kde je pravidelný déšť, než v suchých subtropech, kde potřebují umělou závlahu. Nevadí jim ani slaná půda, takže ideální podmínky jim poskytuje mořské pobřeží. Plodem je vláknitá peckovice, takže označení "ořech" není úplně botanicky správné. Nezralé plody mají zelenou tvrdou slupku a zřídkakdy padají. Pro sklízení nedozrálých ořechů jsou dosud v Thajsku cvičeny opice. Časem slupka zhnědne a skořápka kokosu vyschne, tehdy ořech sám od sebe odpadne. Mnohdy se hovoří i o zraněních či dokonce úmrtích způsobených pádem kokosu na člověka, ale prý je to ještě méně pravděpodobné, než že nás napadne žralok.
Lidé jsou schopni zpracovat kompletně celou rostlinu. Listy se užívají na pletení košíků či k výrobě suvenýrů, dřevo na nábytek a skořápky opět k dekorativním účelům. Dužina se samozřejmě konzumuje. Ne nadarmo je v sanskrtu kokosová palma nazývána stromem, který dokáže poskytnout veškeré potřeby k životu. V malajštině se jí říká: Strom tisíce využití. Na Filipínách jí jednoduše říkají: Strom života.
Obsažené živiny v kokosu
Tekutina, která se nachází uvnitř ořechu se nazývá kokosová voda, nejedná se tedy o kokosové mléko, ale o tom si ještě povíme. Kokosová voda vzniká filtrováním dešťové vody přes skořápku ořechu. Obsahuje velké množství draslíku, vitamínu C a kromě vitamínu B6 a B12 i všechna ostatní "béčka". Kokos sám o sobě nám může poskytnout nezanedbatelnou dávku vápníku, nasycených tuků a vlákniny. Pokud tedy náhodou ztroskotáte na ostrově, kokosové ořechy vás, dá se říci, dokáží udržet při životě. Navíc dužina mladých kokosových plodů je měkká a velmi chutná.
Nákup kokosu
U nás jsou k dostání, pokud vím, pouze tmavě hnědé "chlupaté" kokosy. Ty jsou vyzrálé a obsahují kvalitní kokosovou vodu. Vnitřní dužina je ale tvrdá, vláknitá a chuti mladých plodů se nevyrovná. Pokud si chceme být jisti, že kupujeme kvalitní kokos, měli bychom odhalit vnější vady v podobě prasklin či navrtání. Při zatřesení kokosem bychom měli zjistit přítomnost kokosové vody. Po příchodu domů nám může radost z čerstvě zakoupeného ořechu zkazit snaha se do něj dostat. Domorodci po celém světě mají naučené fígle a rychlým pohybem mačety ořech otevřou. Pro domácí potřeby se doporučuje "navrtat" hřebíkem dva ze tří kruhových oček na špičce skořápky a nechat vytéct tekutinu. Poté postupně pomocí kladívka naťukávat obvod skořápky, až praskne. Po otevření by na nás mělo "vykouknout" čisté bílé jádro bez jakýchkoliv hnědých nebo načervenalých skvrn. Nežádoucí je i zápach, který provází hnilobný proces.
Kokosové mléko
Jak již bylo řečeno, kokosovým mlékem se rozhodně neoznačuje téměř čirá tekutina z útrob ořechu, neboli kokosová voda taktéž zvaná kokosový džus. Kokosové mléko se vyrábí z mleté bílé dužiny kokosu, do které se zapracuje horká voda nebo mléko. Vysoká teplota dokáže vyextrahovat oleje a aromatické látky z kokosových vláken. Získané kokosové mléko obsahuje asi 17% oleje.
O využití kokosu si povíme někdy příště. Nejen mě by ovšem zajímalo, jaký máte vy, naši čtenáři, grif na otvírání kokosových ořechů. Diskuze je otevřená vašim nápadům.
Foto:
Photos.com