Minule jsme se seznámili s prvním zástupcem exotických hub, nenápadnou shiitake. Pro mnohé z vás byla jistě novinkou. Dnes se zaměříme na Jidášovo ucho.
Troufám si tvrdit, že tento tmavý, pokroucený útvar zná z pokrmů asijské kuchyně úplně každý.
Černá houba neboli Jidášovo ucho je čínsky nazývána „mu-er“, což doslova znamená „dřevnatá ouška“. Za tento výstižný název vděčí svému příznačnému tvaru. Podle pověsti byla poprvé objevena na stromě, na kterém se oběsil biblický Jidáš.
Nejedná se však o čistě cizokrajnou houbu, jeden z druhů roste překvapivě i u nás. Je jím boltcovitka bezová, která se od svého asijského protějšku chuťově prakticky neliší. Stejně jako shiitake se řadí mezi dřevní houby. Znamená to, že roste na starých i odumřelých kmenech a větvích některých listnáčů, například buku, vrby a javoru. Nejčastěji si však vybírá černý bez, jako by chtěla načerpat jeho léčivou sílu.
Plodnice Jidášova ucha tvoří blanité pokroucené útvary gelovité až chrupavčité konzistence, které nápadně připomínají lidský boltec. Narůstají do velikosti 2 - 12 cm, barvu mají světle až tmavě hnědou, po usušení téměř černou. Vyskytují se obvykle ve velkém množství, většinou po skupinkách. Narozdíl od jiných hub je můžeme najít prakticky celoročně, především po vydatných deštích. Vlhkem se houba vždy zregeneruje a znatelně nabobtná, za sucha je naopak svraštělá, velmi tuhá až rohovitě tvrdá. Sbíráme pouze čerstvé plodnice, které ještě nejsou pokryty zelenou řasou.
Jidášovo ucho je známou, nepostradatelnou a často používanou ingrediencí asijské kuchyně. Jeho předností je příjemná křupavost, zdánlivou nevýhodou pak nepříliš výrazná chuť a vůně. To nám však umožňuje přidávat jej do různých jídel podle vlastní fantazie, dobře poslouží také k vytvoření barevného kontrastu s ostatními složkami pokrmu.
Houbu používáme čerstvou nebo sušenou. Čerstvé plodnice očistíme a povaříme ve vodě 10 - 20 minut, předtím je můžeme namočit zhruba na hodinu do studené vody. Nakonec podle potřeby pokrájíme a přidáváme do pokrmů. Doporučované množství bývá vrchovatá hrst plodnic na dvě porce jídla. Vývar z hub nevyléváme, protože obsahuje mnoho prospěšných látek. Využijeme jej do polévek a omáček, po přislazení se dá pít i jako čaj.
Sušené houby jsou dnes již v obchodech běžně k dostání. Jejich příprava je samozřejmě o něco zdlouhavější. Namočíme je alespoň na 1 - 2 hodiny nejlépe do vroucí vody a potom asi 20 minut povaříme. Musíme však pamatovat na to, že sušené houby po uvaření několikanásobně nabývají na objemu.
V asijské kuchyni je Jidášovo ucho součástí hlavních jídel z masa i zeleniny, tradičních polévek a také klasického čínského zelného salátu. Využití Jidášova ucha v gastronomii je tedy opravdu pestré a neomezuje se jen na cizokrajnou kuchyni. Ozvláštníme jím i českou bramboračku nebo gulášovku, velmi chutné je v hovězí polévce a dobře se vyjímá v rizotu a různých salátech.
Tuto houbu a její účinky na lidský organismus znali ve staré Číně již několik staletí před naším letopočtem. Používala se k léčbě očních, nosních a krčních zánětů a také hemoroidů, což později převzalo i západní léčitelství.
Látky, obsažené v plodnicích, mají širokou paletu účinků. Pomáhají při problémech se zažíváním, bolestech břicha a žaludku. Snižují krevní tlak a působí proti kornatění cév, infarktu a trombóze, jelikož zabraňují shlukování krevních destiček.
Jidášovo ucho má díky přítomnosti antioxidantů a dalších látek schopnost celkově očišťovat organismus a stimulovat imunitu, příznivě působí i na psychiku. Posiluje tělo v období rekonvalescence po nemocích nebo jiné tělesné zátěži, například po porodu. Zlepšuje také kvalitu vlasů, nehtů a pleti.
Nejen mě by jistě zajímalo, jestli jste se už v přírodě setkali s naším zástupcem Jidášova ucha nebo ho dokonce sbíráte pravidelně. Uvítáme také vaše tipy, jak tuto houbu využít v asijské i české kuchyni!
Foto: Profimedia
Autor:Hana B.
Centrum.cz|Atlas.cz Economia 1999 - 2024. Všechna práva vyhrazena