ZDROJ: Archiv

Česká tradiční kuchyně

155326×

Tradiční česká kuchyně, to jsou pestré chutě vonící libečkem, meduňkou, kerblíkem či saturejkou - a také hodně poezie. Málokdo ale ví, co je například rambulice, couračka, hladká Ančka, zelník, mrkvanec, řepánek, miletínské modlitbičky, dandule, drkotina nebo hruščáky.

Česká kuchyněŠkola vařeníRadyNárodní kuchyně

Netroufáme si za vás odpovědět záporně, ale docela bychom se vsadili, že spíše vám více řeknou takové McCountry, cheesburger, twister, hot wings, maki či nigeri suši.

Nejde o to vyvolávat falešnou nostalgii, ale povědomí o našich domácích kulinářských specialitách by mělo patřit k součásti kultury našeho života.

Ačkoli je česká kuchyně bohatá na maso a tuky, stravovací zvyklosti se v dnešní době posouvají ke zdravějšímu životnímu stylu. Náš bramborový knedlík není kaloricky o moc vydatnější než italské gnocchi nebo rizoto. Také české buchty nemají víc kalorií než například tradiční italská panakota nebo sladké tiramisu. Pokud se vaří z dobrých surovin a od základů poctivě, je tradiční česká kuchyně nejen velice chutná, ale nemusí být vůbec těžká.

České jídlo vždy začínalo polévkou. Nejpopulárnější jsou - bramborová a česneková polévka, kuřecí polévka s nudlemi, zelná polévka nebo hovězí polévka s játrovými knedlíčky. Kuchařky českých jídel nabízejí nepřeberné množství polévek, od masových vývarů přes zeleninové až po typické se sušenými houbami.

Hlavní jídlo se sestává z masa a přílohy. Mezi oblíbené maso patřilo odedávna kuřecí a vepřové maso, hovězí, obvykle servírováno s nějakým druhem omáčky. Fenoménem české kuchyně však jsou omáčky. Pečené či dušené maso přelité chutnou omáčkou zpravidla smetanovou nebo omáčkou zjemněnou mlékem nebo máslem, která je doplněna základní chutí, je typickým hlavním chodem. Hovězí pečeně s rajskou nebo koprovou omáčkou a svíčková na smetaně nesmí chybět v žádném jídelníčku.

V poslední době se někdy jako hlavní jídlo podávají ryby. Pro letní grilování je velmi populární makrela. Kapr se tradičně podává na Štědrý Den. Kdo by se nadál, že v zemi bez moří bude ryba hrát tak důležitou roli jako jídlo všedních i svátečních dnů. Již od dob středověku se zakládaly rybníky, jelikož ryba byla oblíbeným pokrmem v dobách půstu a dokázala omezit hladomor. 24. prosince, na Štědrý večer, přichází na stůl již zmíněný tradiční kapr. Ryba se často zakoupí ještě živá a blokuje rodinou vanu v koupelně než uhodí její hodinka. Tato "vražedná" činnost se většinou přenechává některému mužskému členu rodiny a rozrůstá se někdy do dramatických rozměrů. V minulých letech se čím dál tím více rozšířila nabídka prodeje, posloužit zákazníkovi (i rybě) odborně a čerstvé kapry z kádě hned po koupi zabít. Potom se v kuchyni přikročí k čištění a porcování ryby, kousky se obalí do strouhanky, vypékají na tuku a podávají se s bramborovým salátem.

Knedlíky, knedlíčky a noky

To, co je pro českou kuchyni typické, je právě jedinečná příloha - české knedlíky. Naše národní kuchyně se prostě neobejde bez houskových nebo bramborových knedlíků. "Naše" knedlíky jsou přílohou k masu s omáčkou nebo se upraží s vajíčkem jako zužitkování zbytků. Knedlíkové variace jsou bez konce, existují ve všech možných chutích, tvarech a velikostech jako: klasické kynuté knedle, bramborové, krupicové, tvarohové, žemlové a uzeninové knedlíky, sladké knedlíky plněné ovocem nebo povidly.

Do velké oblasti moučných jídel patří ovšem také palačinky - jemné omelety, které se obyčejně podávají se sladkou náplní. Slouží jako královský moučník s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou pokapané čokoládovou polevou, nebo v sobě skrývají sladké tajemství náplně: ořechové, jablečné, nebo nenáročně marmeládové.

Další důležitou složkou jsou české stravy jsou brambory. Je to historicky nejvíce používaná potravina v České republice. V české kuchyni najdete velké množství jídel, kde jsou brambory základních surovinou. Typickým jídlem jsou bramboráky nebo bramborové placky.

Česká kuchyně je lepší, než by se dalo soudit podle její mezinárodní pověsti a má bezpochyby zvlášť barokní charakter. Podobně nákladně jako architektura 17. a 18. století, se nám prezentují kuchařské klenoty českých zemí. Řekne-li česká hospodyně, že některé jídlo je na přípravu jednoduché a rychlé, tak si můžeme být jistí, že stojí nejméně dvě hodiny u sporáku a zužitkuje zkušenosti zhruba tří generací do rodinného oběda. Češi jsou zkrátka dobře zakořenění labužníci. Kdo měl to štěstí strávit trochu svého dětství u české babičky, která držela rodinný život pohromadě, starala o "teplo hnízda" a hlavně zpestřovala život svým kuchařských nadáním, toho nezdolají i ty největší údery osudu.

Spousta českých domácností žije i dnes částečně z domácích zdrojů. Na zahrádce roste zelenina a příbuzní z venkova obohacují jídelníček naturáliemi, které se pak různými způsoby konzervují. Věhlasná "povidla" například - silně odpařená švestková dřeň - která se používají jako nádivka do pečiva a moučných jídel, nebo jako pomazánka. Švestka vládne zemi. Bez švestek nejsou povidla, nejsou sladké švestkové knedlíky se strouhaným tvarohem, pokapané rozpuštěným máslem, nejsou švestkové záviny, koláčky, bublaniny, není "slivovice".

Vegetariánství

Vegetariáni to nemají v Česku lehké. Maso se stále ještě těší velké oblibě a je rozmanitě připravované. Setkáte-li se při "průzkumu" restaurací s bezmasými pokrmy, které obsahují šunku, salám či slaninu - nedivte se. Tyto výrobky totiž nejsou "maso" nýbrž "uzeniny". Existuje však velké množství regionálních a lidových pokrmů, odpovídajících vegetariánské výživě - z brambor či obilovin, se zeleninou nebo ovocem. Ochutnat pravý "bramborák" patří k povinnostem každého turisty a také různá krajová jídla ze zelí - české "národní zeleniny".

Na stůl také často přichází pikantně kořeněná jídla s velkým množstvím papriky, cibule, česneku i kmínu. Do tohoto oddělení pikantních a silných chuťových požitků zařazujme i "vuřty", jitrnice, jelita, tlačenky a podobné výrobky zimní zabijačkové sezóny. Tyto pokrmy vyžadují vytrénovaný žaludek a dostatečné množství piva k uhašení žízně.

Pivo a víno

České pivo, to je kapitola sama pro sebe. Důkazem je to, že Češi ročně vypijí nejvíce tohoto kvašeného moku na celém světě! Kdo by také v parném letním počasí odolal studené orosené sklenici piva s pořádnou čepicí pěny? Češi jsou zkrátka pivařský národ.

Ale na co hlavně nesmíme zapomenout? Přece na moravská vína. Nechte se pozvat do vinného sklípku, kde vám majitel vinohradu "natáhne skleněným koštéřem" ze sudu. Sklípky jsou vestavěny do země, že lze vidět jen vchod. Uvnitř je pak za krátkou chvíli dobrá nálada, zkouší se víno, návštěvníci se baví a zpívají se lidové písně - pozor však, když se opět vrátíte na povrch! Na konec zanechá každý návštěvník na vlhké zdi sklípku - obratným pohybem ruky - minci na památku.

Chléb a sůl

Ke konci ještě slovo o dvou pokrmech, které nabývají téměř mytologických rysů: chléb a ryba. Chléb je "náš chléb vezdejší" - synonym každodenní stravy i blahobytu. Chléb inspiroval řadu přísloví a zvyků a je posvátnou věcí jak při výrobě tak i při spotřebě. Chléb existuje v nejrozličnějších tvarech. Chléb má symbolický obsah o Velikonocích i Vánocích - v podobě vánočky - a chlebem i solí vítali staří Slované své hosty. Chléb - každodenní nezbytná výživa, sůl - znamení čistoty a vzácnosti.

Náš tým Vaření pro Vás také připravil několik receptů na staročeské dobrůtky, které najdete v sekci Česká kuchyně.

Autor:admin_iva