Kypřící prášek je součástí kuchyňské výbavy již od poloviny 19. století. Bez něj by určitě bábovky a jiné sladké i slané pochoutky nebyly tím, čím jsou.
Během 18. století se chemikům podařilo získat uhličitan draselný. Toho se nejprve využívalo ve sklářském a kosmetickém průmyslu. Během 60. let 18. století bylo zjištěno, že se dá použít při pečení. Ušetřila se tím spousta práce pro pekaře, kteří do té doby museli hníst těsto dlouhé minuty, aby ho naplnili vzduchem. Nejprve se přidával, aby se vyvážila kyselá chuť některých těst a při chemické reakci vznikal plyn, který udělal těsto nadýchaným.
První moderní variantou kypřícího prášku se stal v roce 1843 vynález Alfreda Birda. Důvody jeho konání byly opravdu poetické. Jeho manželka totiž údajně trpěla alergií na kvasnice a on se rozhodl vymyslet pro ni bezpečnou náhražku. Pod jeho rukama o pár let předtím vznikl i první pudingový prášek. Největší rozmach v používání prášku do pečiva nastal až na přelomu 19. a 20. století a pojí se se jménem August Oetker. Recepturu o něco vylepšil a v Německu se prášek v nezměněné podobě prodává již 116 let, navíc zaměřil svou pozornost na to, aby se dostal přímo do rukou hospodyněk.
Složkami kypřícího prášku jsou bikarbonát sodný a soli kyselin, které dohromady zajišťují žádoucí reakci za vzniku oxidu uhličitého. Další důležitou součástí je škrob, bez něhož by prášek navlhal a reakce by se tedy udála v sáčku dříve, než v těstě. V dnešních kypřících prášcích bývají dva druhy solí. První zajišťuje reakci při pokojové teplotě, bývá to většinou citrát, fosforečnan vápenatý nebo vinný kámen. Druhý druh soli se aktivuje při vyšších teplotách při pečení, zástupcem tohoto druhu soli v prášku do pečiva bývají často hlinité soli.
Kypřící prášek se používá do sladkých i slaných nekynutých těst. Na 500 g mouky se používá jeden balíček prášku. Je důležité ho vmíchat do sypkých ingrediencí. Pokud používáme do těsta ingredience s velkým podílem kyselin, jako je jogurt, citronová šťáva nebo med, je vhodné přidat ke kypřícímu prášku ještě trochu jedlé sody, což je vlastně zásaditá složka prášku do pečiva. Pokud bychom to neudělali, kyselé složky kypřícího prášku by neměly s čím zreagovat a pečivu by to propůjčilo nepříjemnou pachuť. Ihned po vypracování těsto vložíme do vyhřáté trouby a pečeme.
Může se stát, že máme hotové těsto, jsme v nejlepším a náhle zjistíme, že nám ve spíži chybí kypřící prášek. Nemusíme propadat panice. Stačí smíchat 2 díly práškové kyseliny (určitě máme doma kyselinu citronovou nebo kyselinu vinnou) a 1 díl jedlé sody. Pokud do těsta dáváme kyselou ingredienci, stačí použít pouze jedlou sodu.
Foto: Profimedia
Autor:Michy
Centrum.cz|Atlas.cz Economia 1999 - 2024. Všechna práva vyhrazena